Konflikt
Definice: Na úvod bude asi nejlepší, když vysvětlím, co slovo konflikt vůbec znamená. Slovo konflikt pochází ze staré latiny a je odvozeno od slov con a fligere a původně znamenalo třeskat o sebe, například křesadlem při rozdělávání ohně. V přeneseném smyslu se toho slova používá k označení střetu dvou vzájemně neslučitelných tendencí. Tyto tendence mohou obecně reprezentovat cokoliv – může se jednat o válečný konflikt dvou mocností, o konflikt dvou manželů, o konflikt dvou ideologií. Naše lidská společnost je konfliktů plná. Tyto vnější konflikty nás však v tomto okamžiku nezajímají. Nás zajímají konflikty psychologické, tj. konflikty, které nastávají mezi různými motivy uvnitř nás samých.
Ačkoliv si to možná neuvědomujeme, tak jsme plni neustálých vnitřních konfliktů. Jedna část nás samotných touží po intimním kontaktu s druhými lidmi a druhá část nás samotných dělá vše pro to, aby se izolovala ve své obranné ulitě. Jedna část nás samotných touží provést v našem životě změnu, druhá část má z toho strach a snaží se za každou cenu udržovat status quo. Jedna naše část je egoistická a bezohledná a druhá část chce být dobrá a soucitná. Jedna část je závistivá a druhá část má výčitky svědomí a chce se závisti zbavit. Jedna část provede něco zakázaného, další část se za to stydí a má výčitky svědomí. Jako bychom byli složeni z několika různých osobností, které mezi sebou neustále válčí a bojují o kontrolu. Chvíli přebírá kontrolu za naše chování jedna z nich a po chvíli je vystřídána druhou z nich. Tyto části nás samých jsou vzájemně neslučitelné. Vnitřní konflikt v podstatě znamená, že jedna část naší duše se snaží potlačit jiné části naší duše. Při vnitřním konfliktu vždy popíráme jistou část sebe sama. Konflikty existují na všech úrovních našeho bytí, v rovině cítění, myšlení, jednání i společenského fungování. Jednu věc si myslíme a druhou děláme, jednu věc cítíme a druhou říkáme. Ty nejhlubší a nejzávažnější konflikty nejsou vědomé, ale jsou nevědomé.
Trocha historie:
1) Sigmund Freud - Možná jste slyšeli něco o Sigmundu Freudovi a psychoanalýze. Konflikt je ústředním tématem této psychologické teorie. Podle této teorie se naše ego, čili naše já, my sami, nacházíme mezi několika různými mlýnskými kameny, jejichž protichůdné požadavky musíme uspokojovat a hledat mezi nimi kompromis. Na jedné straně je to tzv. Es, kam patří všechny naše pudy a instinkty, jako například sexuální pudy, agresivní pudy, různé tělesné funkce, dále tzv. Über-Ich, kam patří všechny normy společnosti, které nám byli vštípeny a které jsem nevědomě přejali za své a které vytváří to, co nazýváme svědomím. A konečně do třetice je to vnější okolí, tzv. princip reality.
Konflikt Es vs realita: Například konflikt mezi sexuálním pudem a společenským tabu.
Konflikt Es vs Superego: Jako příklad uvedu například homosexuální sexuální přání. Tato přání vychází z Es a jsou tedy vůlí neovlivnitelná. Ve svědomí se může nacházet pocit viny vůči těmto přáním
Konflikt Superego vs Realita: Upalování vdov v Indii.
Člověk se pak nachází mezi těmito třemi neslučitelnými tendencemi a neví, jak je vyřešit, nebo je může řešit různými neurotickými způsoby, a pak vzniká neuroza. Podle mého je tato teorie příliš schematická a rozdělení na Es, ego a supergo je do značné míry umělé (je například soucit součástí superega, tj je to něco naučeného skrze společnost nebo se jedná o instinktivní výbavu, tedy součást es?). Pochopitelně se může jednat i o jiná přání než pouze sexuální.
2) OPD(Operationalisierte psychodynamische Diagnostik): Další psychoanalytici tuto teorii dále prohlubovali a identifikovali několik různých oblastí konfliktů v lidském životě.
Individuation vs Abhängigkeit - V tomto konfliktu jde o schopnost být sám na straně jedné, a schopnost vytvářet intimní emocionální vazby k druhým na straně druhé. Jedním extrémem je neschopnost být sám (být závislý), druhým extrémem je neschopnost vytvářet vztahy.
Unterwerfung vs Kontrolle – konflikty se týkají tématu dominance a submisivity, stejně jako aktivity a pasivity. Člověk se buď nechá ovládat druhými lidmi a okolnostmi a chová se jako pasivní (Unterwerfung), nebo převezme aktivní roli a snaží se kontrolovat a ovládat druhé a okolnosti.
Versorgung vs Autarkie – soběstačnost vs nesoběstačnost (Selbstgenügsamkeit
Selbstwertkonflikt – Na jedné straně schopnost pochybovat o sobě samém, na druhé straně schopnost přiznat si vlastní hodnotu. (sich selbst infrage stellen können VS sich selbst eine Wichtigkeit zumessen können)
Schuldkonflikt – na jedné straně schopnost přiznat vinu sobě samému, na druhé straně přiznání viny druhým. Extrémy spočívají v tom, že buď člověk vidí vinu jen v sobě, nebo jen v druhých.
Ödipaler Konflikt – Na jedné straně asexualita, na druhé straně hypersexualita. (Erotik und Sexualität fehlen in Wahrnehmung VS bestimmen alle Lebensbereiche)
Identitätskonflikt – Člověk na sebe přijímá určitou identitu, tj. ztotožňuje (identifikuje) sebe sama s něčím: se svým pohlavím (pohlavní identita), národem (národní identita), s určitou rolí (jako žák, jako rodič, jako partner, jako lékař). Mezi různými identitami se mohou vyskytnout konflikty.
Můj vlastní pohled na konflikty:
Koncept psychických konfliktů je dle mého velmi důležitý a psychické konflikty všudypřítomné, a to jak u lidí psychicky zdravých, tak u lidí trpících neurozami a psychozami. Jakákoliv nervová soustava má v sobě implicitně zabudovanou nutnost řešit konflikty. Ten nejobecnější rámec, jakým je dle mého názoru možno popsat psychické konflikty, představuje princip slasti a averze. Princip slasti a averze je nejobecnější a současně nejtriviálnější zákon fungování lidské mysli. Zcela zásadní a dominantní úlohu v regulaci lidského chování a v rozhodování hrají emoce, a emoce lze přibližně rozdělit na apetenční a averzivní. Konflikt lze pak popsat jako konfikt mezi těmito emocemi.
Krátné shrnutí principu slasti a averze:
Lidská vědomá i nevědomá mysl funguje na principu slasti a averze. V rozličných podobách vyhledáváme slast a snažíme se vyhýbat nepříjemným zážitkům a emocím, proto lze i lidské emoce rozdělit do dvou skupin – emoce euforické (radost, naděje, požitek) a emoce nepříjemné (bolest, strach, utrpení). Existují i emoce, které v sobě mají obě komponenty, třeba nenávist, závist.
Existuje několik hlavních oblastí, ze kterých dospělé lidské bytosti odvozují požitky a pocity slasti. Jednou z těchto oblastí je oblast tělesných požitků, která úzce souvisí s oblastí sexuality. Sexualita je mocný nevědomý psychofyzický pud, který má jak tělesnou komponentu zprostředkovanou hormony a pohlavními orgány, tak i vědomé a nevědomé psychické reprezentace. Vliv sexuálních hormonů na centra v mozku je také prokázán. Sexualita v nás hromadí jisté napětí, které si nutkavě vyžaduje pravidelného uvolnění. Toto uvolnění je spojeno s pocity slasti. Existuje oblast smyslových požitků. Například vyhledávaní krásy a nových stimulujících zážitků. Zážitky krásné přírody, uměleckého díla, hudby, četby. Neustále hledáme určitou intelektuální a smyslovou stimulaci, ze které odvozujeme požitky. Existuje oblast zajištění bezpečí, která úzce souvisí s vlastnickými potřebami. Lidé se obklopují majetkem, lidmi, myšlenkami a pokud mají pocit, že si něco přivlastnili, tak z toho odvozují slast. Existuje oblast společenského postavení a statutu. Většina lidí je v určitém ohledu ctižádostivá a snaží se dosáhnout respekt a uznání ostatních. Pokud se nám to podaří, tak z toho odvozujeme hodnotu sebe sama. Pokud sebe sama vnímáme jako hodnotné a respektované, tak z toho odvozujeme příjemné pocity. Existuje oblast lásky. Všichni chceme milovat a chceme být milování a pokud se nám daří tyto potřeby uspokojit, pak z toho odvozujeme pocity slasti.
Existuje několik hlavních oblastí, ze kterých lidé odvozují averzivní emoce. Tou základní je oblast tělesného utrpení a tělesných nepříjemných stavů, kam patří bolest, hlad, žízeň atd. Všechny tyto nepříjemné fyzické stavy mají svou emocionální reprezentaci v psychické vědomé sféře. Existuje oblast ztráty přivlastněného a ztráty jistot. Lidé trpí, pokud mají pocit, že přišli o majetek, o práci, o jistoty. Existuje oblast averzivních emocí způsobených smrtí. Buď smrtí blízkých osob, nebo blízkostí smrti vlastní. Existuje také významné negativní emoce spojené s hodnotou sebe sama. Negativní sebehodnocení vede k výrazně averzivním pocitům. Sebehodnocení výrazně souvisí se společenským postavením. Existuje oblast samoty a nudy. Existuje oblast ztráty smyslu, ztráty budoucnosti, ztráty perspektiv, které vedou k vnitřní prázdnotě, nudě, pocitům marnosti.
My lidé celý svůj život trávíme vyhledáváním slasti, kterou odvozujeme z rozličných výše popsaných zdrojů a vyhýbáme se nepříjemnému popsanému výše. Je to naše zcela základní instinktivní výbava. Problém nastává, pokud do všeho výše uvedeného vstoupí konflikt.
Klasifikace konfliktů:
Konflikt slast—slast: jsme vystaveni volbě jedné ze dvou příjemných věcí, přičemž si lze vybrat jen jednu. Řešení probíhá převládnutím atraktivity jedné z alternativ. jedna slast vylučuje jinou slast
Konflikt averze—averze: je třeba se rozhodnout pro jednu ze svou nepříjemných alternativ. Rozhodnutí je odkládáno, až se jedna alternativa začne jevit jako méně nepříjemná. nebo jeden únik před averzivní reakcí vede k jiné averzivní reakci ve svém důsledku.
Konflikt slast—averze: ambivalentní objekty, např. atraktivní žena s nepříjemných chováním. získání určité slasti vede ve svém důsledku nejen k slasti, ale také k averzivním reakcím
Konflikt jednoho motivu v různých časech: Například určitá událost A může vést v jednom kontextu k pocitům slasti a v jiném kontextu k pocitům nepříjemným. Například nevěra může být v jednom okamžiku příjemná, neboť vede k uspokojení sexuálního pudu, k uspokojení ego-vztažných hodnot (stále je o mne zájem), v jiném kontextu však výrazně nepříjemná. Pokud to zjistí manželka, tak by to mohlo vést k rozpadu rodinu. Nevěra v člověku může vyvolávat pocity viny a studu, a tak vzniká konflikt mezi různými slastmi a averzemi
Konflikt dvou motivů v jednom čase: Nebo student se musí připravovat na zkoušku, avšak současně by chtěl jít s kamarády na diskotéku. Jedná se o konflikt dvou různých slastí, protože nemůže uspokojit obě současně.
Následky konfliktů : K čemu konflikty vedou? Vedou k tomu, že se ve svém životě zasekneme a nepohybujeme se dál. Je to jako ve fyzice – pokud dvě síly o stejné velikosti ale opačného směru táhnou za jedno lano, tak se lano nebude pohybovat, ale vznikne v něm napětí. Toto napětí je lidmi pociťováno jako nepříjemné. A tak se člověk může nacházet mezi touhou změnit své zaměstnání a současně strachem ze ztráty jistot a z nového, a protože tyto dvě tendence jsou stejně silné, tak vytrvá na místě. Pokud člověk touží po intimním kontaktu a lásce a současně má vědomě či nevědomě strach z blízkosti a závislosti, tak zůstane zaseknutý v tomto konfliktu. Celý náš lidský život se pohybuje v určitém koridoru slastí a bolestí a konfliktů mezi nimi a hledáním dynamické rovnováhy. Uvnitř těchto psychologických konfliktů žijeme všichni, od nejhrubších lidí a k universitním profesorům. Většinou mezi těmito konflikty nalezneme určitou rovnováhu, pokud se to však nepodaří, pak to může vést k psychickým problémům.